11. KOMPRESE DAT A REDUKCE DAT

Pro účely dlouhodobého uchování by se při kódování z původních analogových nebo lineárních digitálních záznamů neměly používat cílové formáty používající redukci dat (často nesprávně nazývané „komprese dat“). Takzvané "ztrátové kodeky" založené na perceptuálním kódování mají za následek nenahraditelnou ztrátu částí primárních informací. Důsledky takové redukce dat mohou znít a vypadat shodně nebo velmi podobně jako neredukovaný lineární signál, ale další použití takto redukovaného datového signálu bude mnohem pravděpodobněji vést k degradaci jeho primárního obsahu.

Zatímco v zásadě neexistuje žádná námitka proti použití bezeztrátové (plně reverzibilní) komprese, výsledné úspory nákladů při ukládání dat by mohly být v rozporu se zvýšeným rizikem toho, že nástroje potřebné pro dekódování souborů nemusí být v budoucnu k dispozici nebo nedostatečně podporovány. Jak ztrátová, tak bezeztrátová schémata komprese dat vytvářejí datové toky, které jsou náchylnější k menším chybám čtení než lineární kódované toky, a proto je obsah těchto komprimovaných toků náchylnější k poškození těmito chybami v mnohem větší míře než by byl lineární kódováný tok.

Tento archivační princip by měl být používán, kdykoli je to možné, k vytváření originálních nahrávek s úmyslem archivovat je. Pokud však obsah přichází do archivu již zaznamenán v datovém redukovaném, nelineárním formátu, musí být zachován přesně v podobě, v jaké se nachází.

Poznámka:

Redukce dat je účinný nástrojem při šíření audiovizuálního obsahu. Jeho použití pro uchovávání je však v rozporu s etickými principy uchování co největšího množství primárních informací. Redukce dat neumožňuje obnovení signálu do jeho původního stavu a navíc omezí další použití záznamu z důvodu výtvorů generovaných při přeskakování v perceptuálně kódovaném materiálu, například při vytváření nového programu zahrnujícího originální zvuky a obrázky.

Kvůli velkému množství dat potřebných k ukládání digitálních video signálů bylo a je využití redukce dat pro produkční formáty stále rozšířené. V ideálním případě by měly být nelineárně kódováné formáty zachovány v původní podobě. Významný problém však může nastat, pokud je původní formát vlastnického charakteru, jako je například MiniDisc a DVCAM (viz IASA-TC 04, 5.5.12.1, IASA-TC 06). Primární informace v takových nahrávkách mohou být logicky přeneseny do formátu podporujícího uchování nebo kódování může být zachováno, jak je. To bude často záležet a rozhodnutí týkající se archivních strategií pro uchování digitálního obsahu.