1. ÚKOL AUDIOVIZUÁLNÍCH ARCHIVŮ
Hlavní odpovědností archivu je zajistit udržitelný přístup k informacím. Pro dosažení tohoto cíle je nezbytné uchování informací, které pro audiovizuální materiály vyžadují splnění tří souvisejících úkolů:
- Stabilita a optimální čitelnost fyzického nosiče nesoucího informace musí být zachována, pokud je to možné, pomocí osvědčených postupů. To platí stejně, jsou-li informace uchovávány v analogové nebo digitální podobě, ve formě souboru nebo jinak.
- Technické systémy potřebné pro přístup k informacím (přehrávací zařízení, náhradní díly, playback, software pro převod formátů, odborné znalosti apod.) musí být také uchovány nebo obnoveny s dostatečnou kapacitou s ohledem na velikost sbírky.
- Je třeba zajistit, aby informace byly převedeny na jiné trvale uchovatelné dostupné formáty na bázi souborů, zatímco přístup k původním informacím bude stále možný, a zajistit, že digitalizace nebo překódování jejich nosičů nebude mít negativní vliv na zvukový a/nebo vizuální obsah nebo jiné související informace.
Poznámka:
Příklady toho, co představuje osvědčené postupy v oblasti uchování audiovizuálních dat, lze nalézt v IASA-TC 05: Manipulace a skladování nosičů zvukových a obrazových záznamů (2014), IASA-TC 04: Pokyny pro výrobu a uchovávání digitálních zvukových nosičů (druhé vydání, 2009) a IASA-TC 06: Pokyny pro uchování videozáznamů (připravuje se).
Úkol zajistit udržitelnou dostupnost formátů na bázi souborů prostřednictvím správy digitálních dat je jádrem současné audiovizuální archivace (viz kapitoly 12 a 13).
Technologický pokrok může někdy umožnit moderním analogovým přehrávacím zařízením získat z nosičů více zvukových informací, než bylo možné v době provedení záznamu. V současné době tomu tak není v případě videa, které je mnohem více vázáno na původní přehrávacím zařízením. Moderní techniky používané při převodu analogového videa mohou vylepšit kvalitu signálu.
Z mnoha důvodů, některé z nosičů uchovávaných nebo nabízených audiovizuálním archivům nebudou původními nahrávkami, ale kopiemi. Pro účely digitalizace a uchování by měly být tyto kopie považovány za originály, pokud není možné získat přístup k původním nebo kvalitnějším kopiím skrze spolupráci s jinými majiteli sbírek (viz kapitoly 6 a 16).
Ačkoli budování a vedení sbírek samo o sobě nespadá do rozsahu působnosti tohoto dokumentu, existují etické a strategické aspekty vztahu mezi archivem a jeho potenciálními přispěvateli, kterými bychom se zde měli zabývat. Technologické změny stále více demokratizují tvorbu zvukového a audiovizuálního obsahu a zvyšují počet formátů, v nichž je materiál vytvořen. Velká část tohoto materiálu může v určitém stádiu najít legitimní domov v rámci archivu a z níže uvedených důvodů může mít formát, ve kterém je obsah vytvořen nebo dodán, významný vliv na následné použití tohoto materiálu a jeho uchování. Je proto důležité zvýšit povědomí potenciálních přispěvatelů do archivů - ať už profesionálních výrobců nebo široké veřejnosti - o důsledcích používání redukcí dat, vlastních kodeků nebo jiných systémů ohrožujících obsah popsaných v kapitolách 10 a 11.
