14. KONZERVAČNÍ (UCHOVÁVACÍ) METADATA

Ve svém nejširším slova smyslu konzervační metadata mohou zahrnovat veškeré kontextové informace potřebné k zajištění udržitelného přístupu k obsahu. Kromě technických požadavků mohou obsahovat například informace potřebné k autentizaci obsahu. V tomto širokém slova smyslu by pak konzervační metadata měla obsahovat kompletní informace o:

  • všech nosičích, které nejsou na bázi souborů a obsahu na nich uloženém, včetně jejich stavu
  • přehrávacích zařízeních použitých během procesu přenosu a jejich parametrech
  • použitém záznamové zařízení včetně známého renderingového softwaru
  • formátu informací ve výsledném souboru, včetně digitálního rozlišení
  • technicích zapojených do tohoto procesu
  • kontrolním součtu - digitálním podpise, který umožňuje autentizaci souboru
  • detailech jakýchkoli sekundárních zdrojů informací.

Metadata jsou v praxi často rozdělena do kategorií obsahující metadata popisná, metadata správních struktur a konzervační metadata. Konzervační metadata v tomto konkrétním slova smyslu jsou povinna vyhodnotit technické parametry záznamu a vyvodit vhodné závěry pro řízení uchování. Podkategorie konzervačních metadat, konkrétně metadata potřebná pro věrnou interpretaci primárních informací, jsou považována za nedělitelnou součást AV dokumentu.

Důrazně doporučujeme, aby byla metadata zaznamenána podle zavedených standardů co nejdůsledněji. Zaznamenávání metadat do elektronického formuláře (například pomocí schémat XML), má další významnou výhodu v tom, že umožňuje automatizaci určitých uchovávacích a diseminačních úkonů.

Poznámka:

Metadata, často označovaná jako "data o datech", jsou v digitálním prostředí podrobným a specifickým rozšířením katalogizační praxe. Nicméně ve spojení s digitálními sbírkami tvoří nezbytnu součást jejich používání a řízení. Sada kozervačních metadat je zárukou informací požadovaných pro správu a uchování digitálních sbírek. Konzervační metadata budou i v budoucnu klíčovým prvkem při uchování a správě jakékoli digitální sbírky a musí být navržena tak, aby podporovala budoucí strategie uchovávání. Důležitou součástí konzervačních metadat je kontrolní součet nebo digest algoritmus souboru, který je nezbytný pro sledování integrity dat a ověřování jejich autentičnosti. Jako takový může být přirovnáván k otiskům prstů daného souboru.

Nejdůkladnější pro členění a uchovávání metadat je metadatový formát PREMIS (http://www.loc.gov/standards/premis/), produkt mezinárodní pracovní skupiny aktivní v letech 2003-2005 a následně aktualizovaný a revidovaný členy komunity digitálních knihoven. PREMIS je koncipován do čtyř kategorií: Object, Event, Agent a Rights. Kategorie Object se týká toho, co je uloženo a spravováno v uchovávacím repozitáři.

Kategorie Event shromažďuje informace o činnostech, které ovlivňují objekty v úložišti, je nezbytná pro zachování digitálního původu objektu, což je důležité při prokázání autentičnosti materiálu.

Kategorie Agent - agenti jsou herci, kteří mají role v událostech, prohlášeních o právech a mohou to být lidé, organizace nebo softwarové aplikace.

Kategorie Rights řeší témata týkající se práv nebo jiných omezení vyplývajích nejen z poskytování přístupu k obsahu, ale také při jeho uchovávání, neboť většina strategií uchování zahrnuje vytváření identických kopií a derivací verzí digitálních objektů, což jsou úkony, které mohou být omezeny autorským zákonem nebo jinými omezeními, např. požadavky uloženými dárci. Metadatový formát PREMIS Rights shromažďuje informace o omezeních, která se přímo týkají uchovávání předmětů v úložišti.

Metadata mohou být uložena spolu se zdrojem, který popisují (např. jako součást formátů na bázi souborů, které podporují popisné hlavičky nebo obalových -wrapper souborů), odděleně od zdroje (např. jako součást externího katalogu) nebo oddělené, ale propojeně se zdrojem (např. soubor napojení na digitální objekt v repozitářové struktuře). Každá strategie má své výhody a nevýhody. Je možné, a pravděpodobně i žádoucí, použít tyto strategie paralelně. Používání standardizovaných obalových souborů (wrappers) se objevuje jako trend v digitálním uchovávání audiovizuálního materiálu, kvůli jejich schopnosti řešit vztahy mezi soubory. Obalové soubory (wrappers) také umožňují zachovat veškeré primární informace o souboru v rámci digitálního materiálu.